POODŘÍ VE ČTYŘECH ROČNÍCH OBDOBÍCH - JIŘÍ HON

Povídání a krásné fotografie Jiřího Hona vás všechny jistě potěší natolik, že budete mít zájem navštívit říční meandr řeky Odry a oddávat se tamní kráse ve všech ročních obdobích.

Silná sněhová pokrývka utlumila veškerý život. Nohy se boří vysoko nad kotníky, čerstvý sníh obaluje a studí. Neduživé, zimní sluníčko se kousek nad obzorem oslnivě odráží od bílé pláně. Kraj lužních lesů a rybníků k modrému nebi svítí. Spí pod obrovskou bílou peřinou. Zakleté pohádkové tvary čekají, až je probudí první husí zakejhání, veselé cinkání tajícího sněhu. I příroda čeká. V dešti a sněhu, v mlze a mrazu těžce se jaro rodí. Květiny, ptáci, motýli, všichni čekají na probuzení, až budou moci žít.

Lužní les je živá bytost, nádherný tvor. Rodí se, roste, dýchá, obrozuje se a obnovuje, zaniká. Je smutný i veselý, raduje se i bujaře skotačí. Je melancholický i vážný. Dovede být šťastný, když dává život, i zoufalý, když jej ztrácí. Je jako člověk. Má své nálady, rezonuje s ním. Ale ne vždy stejným člověk oplácí – za stromem strom se podražen kácí, láme své údy, korunu ztrácí. Umírá tragicky. Teprve až tu není, pozdě člověk poznává, čím vším pro něho les byl. Važme si ho proto, je zárukou života – je smrtelný.

Jiří Hon – fotografující poutník

Narozen 10.1.1956 v Hranicích, základní škola na Šromotově náměstí, následuje chemická průmyslovka a studium chemie na VŠCHT v Praze. Od roku 1971, po vstupu na průmyslovku začínám lézt po skalách a horách, moje lezecká kariéra vrcholí pokusem o zdolání Mt. Everestu v roce 1996 z Tibetské strany. Po absolvování povinné vojny, od roku 1981 nastupuji jako chemik do Moravských chemických závodů do oddělení životního prostředí. Po dvaceti letech odcházím do soukromé firmy EKOTOXA v Opavě, kde pracuji na projektech pro ŽP a územní rozvoj. Jsem ženatý a mám dceru Janu a další velké plány do budoucna.. Ke svým šedesátinám jsem si nadělil dárek v podobě expedice do indického Himaláje s plánovaným výstupem na vrchol Satopanth 7 075 m.