KOSTARIKA OČIMA FOTOGRAFA – Slávek Weigert
 

 

Miloslav Weigert – Junák už navždy

Můj vztah k přírodě, volnosti a toulání krajinou se zrodil v ranném mládí, kdy jako děti z vesnice jsme   prakticky celý den běhaly na loukách, polích a v lese. V dospívání mě ovlivnily knihy od Anglického dobrodruha Ernesta Thomsona Setona  zakladatele Woodcraft Indians (dovednosti a znalosti života v divočině, spoustu činností převzal i Český Junák), dále knihy o táboření a hrách od Jaroslava Foglara a hlavně Miloše Zapletala.

První můj fotoaparát byla v roce 1976 ruská Smena na kinofilm a později výborná zrcadlovka Praktika MTL 5B s 50mm objektivem, kterou mám dodnes. V té době kdo měl zrcadlový fotoaparát tak byl vlastně „fotograf“ , protože málokdo nějaký fotoaparát vlastnil a mobily ještě neexistovaly. Fotil jsem 100% černobíle a fotky si sám vyvolával a zvětšoval ve fotokomoře.

Na střední škole v Karviné jsem fotoaparát používal hlavně pro dokumentování studentského života (chmelové brigády, akce školy a kamarádů) a pro focení výprav do hor, táboření a výletů do okolí.

V roce 1980 na VŠ pedagogické v Brně zakládám turistický oddíl dětí v blízkých Pohořelicích s náplní činnosti spíše skautskou, jezdí se hlavně na Pálavu a taky po celé republice (tehdy ještě československé) a samozřejmě se vše fotí. Tato činnost  mě byla později  pod výhružkou vyhazovu z VŠ zakázána (udání komunistické učitelky).   V roce  1983 zakládám tedy jiný „turistický“ oddíl v Bohumíně pod názvem Uzlík, který po revoluci 1989 je oficiálně již skautský. Z této desetileté bohaté historie oddílu vznikly stovky fotografií s tématikou táboření a táborů, jednodenních výprav po okolí, vícedenních putovních cest všude možně a taky různých hudebních a kulturních akcí jako byly potlachy, trampská porta apod. Fotografie jsou součástí deseti ručně psaných a malovaných kronik. V této době jsem začal fotit i na barevné diapozitivy, které se v rámci výročí oddílu stále promítají.

Byla to krásná doba nespoutaná nesmyslnými zákazy a omezováním pohybu v přírodě jako je to nyní. Spali jsme v lesích a na loukách tzv. pod širákem, tábořili v Beskydech na sněhu, koupali se v pískovnách a lomech, prošli jsme jeskyně Moravského krasu, prolezli skály Broumova a Adršpachu, viděli Český a Slovenský ráj, Nízké a Vysoké Tatry a většinu dalších pohoří ČSR. Všude jsme jezdili převážně vlakem, chodili pěšky, jezdili na kole, nebo v zimě na běžkách, auta jsme nepotřebovali. A protože nebyl internet, tak jsme si cestou zpívali, hráli různé hry a hlavně povídali. Byli jsme taková jedna velká rodina, nikdo neřešil módu, oblečení, politiku, majetek, uprchlíky, nemoci. Žili jsme teď a tady, dodržovali junácká pravidla, zajímali se hlavně o přírodu a dobré mezilidské vztahy, poznávali život v odlehlých částech země, vzájemně jsme si pomáhali.

Tento život utvářel můj vztah a pohled na svět a přírodu, na vztah k lidem a skutečným hodnotám a tyto životní zkušenosti  se odráží i v mém pohledu fotografa na současný svět, krajinu a lidi.

Vše jednou začíná ale i končí, aby začalo zase něco nového a tak i moje skautské období skončilo v roce 1993 a já se přestěhoval blíže k horám do Palkovic v podhůří Beskyd. Moje učitelské povolání vystřídalo v roce 1995 podnikání v oblasti stavebnictví a to trvá dodnes.  V období let 2000 až 2007 fotím jen malým kompaktem olympusem na barevný film převážně rodinu a výlety.

Vážněji o fotografii se začínám zajímat od roku 2008 nákupem mojí první digitální zrcadlovky canon eos 450D. Fascinují mě široké možnosti digitální fotografie a focení se mi stává novým koníčkem číslo 1. Již to není výprava na hory a cvakání snímků po trase, ale naopak plánuji kde a co fotit, zaznamenávám si fotomísta dle ročních období, čekám na měsíční úplněk, východy slunce, rosu po dešti, hledám nejlepší horizonty, staré lesy a stromy, vodopády, barevné květy, listy, trávy, odrazy hladiny jezer, přílet ptáků a stovky dalších zázraků přírody.

Opět si vše zpracovávám sám – úprava digitálních snímků v photoshopu, fotím zásadně do formátu RAW (tzv digitální negativ, podobný tomu analogovému, který byl potřeba vyvolat), skládání HDR panoramat a další úpravy pro vznik krásné fotografie, která se bude alespoň trochu blížit mému vidění a prožitku. Dalším krokem je kvalitní tisk na kvalitní nejlépe archivní ART (umělecký) papír a protože zde na Ostravsku takto nikdo netiskne (aspoň jsem zatím nikoho nenašel), tak jsem si pořídil 12 barevnou tiskárnu formátu  A2 a fotopapíry ART canon a fomei. Posledním krokem je rámování fotografie a to už nechávám na jiných.

Současnost:

od roku 2019 vlastním fotoateliér ve Frýdku Místku, fotím nebo zpracovávám fotky prakticky denně, založil jsem fotoškolu Nezmar pro zájemce o focení, pořádám kurzy, fotím i na zakázky jako jsou svatby a podobné akce, pořádám výstavy fotografií, někdy i něco vyhraju na obeslaných soutěží, mám galerii na stránkách https://www.facebook.com/miloslav.weigert

vlastním profi fotoaparát a objektivy sony, můj fotoateliér je plně vybavený veškerou technikou, portrétní focení mám na stránkách https://www.instagram.com/fotostudio_morava_art

 

Motto:

Fotografování je pro mě takové malé dobrodružství, nikdy přesně nevím kam dojdu, co uvidím  a jak to dopadne, prostě vyrazím například do lesa a koukám kolem sebe a vždy si něco k focení najdu, stále je ve mně ten zálesák z mládí, stále mě fascinují životní cykly v přírodě, stále nalézám něco krásného a nechci si to nechat jenom pro sebe.  Jindy zase jedu fotit na určité místo, ale světelné a jiné podmínky se změní, ale já si vždy najdu náhradu a mnohokrát jsem si takto dovezl úžasné fotografie. Prostě vyznávám teorii tady a teď, stejná světelná a obsahová scéna už nemusí nikdy nastat (nebo může, ale já u toho zrovna nebudu).

Nejsem speciálně zaměřen na konkrétní umělecký či krajinářský směr, snažím se ve svých fotografiích zachytit nějakou formu krásy, klidu a ticha, tepla či  mrazu, čistoty, něžnosti, síly, velikosti,  hledám kontrasty barev, kontrasty tvarů, dramatičnost, tajemno, úhly pohledu, třetí rozměr. Je to nekonečný příběh a marná snaha o zachycení dokonalosti a krásy krajiny, ale je to vášeň, je to něco co mě naplňuje, co mě fascinuje a co mám rád.