Stereofotografie (též méně přesně "3D fotografie") existuje coby svébytná fotografická disciplína od první poloviny devatenáctého století. Já jsem tuto techniku začal objevovat na sklonku století dvacátého, přitahován její tajuplností a romantickým polozapomenutím.

Nejsou zde k dispozici žádná kvalitní konzumní řešení - ovládnutí stereofotografie vyžaduje i v digitální éře konstruktérské nadšení, invenci a ruční výrobu potřebných zařízení. Právě tím je z mého pohledu tento obor vzrušující. 

Prostorové fotografie ze svých cest příležitostně promítám na cestovatelských akcích, v kavárnách, čajovnách a v jiných spřízněných institucích. Věřím, že výklad doplněný plastickým obrazem zanechá v divácích vpravdě hlubší dojem.

Pokud to je možné, snažím se na promítání i s kompletní projekční aparaturou dorazit veřejnou dopravou nebo vlastními silami - těší mě, když nemusím podporovat již tak přebujelý automobilismus, a navíc je to dobrý trénink do hor:-) Jako drobný osobní příspěvek k diskusi o potenciálu cyklistické dopravy přikládám fotku přepravy promítací techniky vč. velkého plátna (celkem >65 kg) po Praze.