Rwanda a uganda  - lucie kubatá

Třítýdenní cesta na vlastní pěst, ve třech lidech, dvěma nejzelenějšími zeměmi Afriky. 

sobota 7.3.2020 v 13.15h sál Peklo kina Vesmír

Splněný sen setkat se s gorilami horskými a dalšími africkými giganty. Proplétání se hustou buší a drncání v pronajaté  Toyotě národními parky Ugandy a Rwandy. Déšt i africké slunce, kávové a čajové plantáže, treky do kopců přírodou připomínající jurský park. Vodopády, mávající africké děti, trocha kultury a odstrašující historie, skvělé jídlo a exotické ovoce, celá tahle směsice tvoří zážitek, který se zaryje hluboko pod kůži.

Jak dlouho plánovat, co zajistit před cestou, kolik si našetřit. Co nás překvapilo, naštvalo či potěšilo? Jak nás vidí místní?Ať už se připravíte nebo ne, Afrika vás stejně překvapí. Mě jen a jen pozitivně a kus srdce tam někde trčí....

Kdo se dlouho neposmál nebo nepobrečel, pojďte se podívat, jak budu stresovat na své první přednášce.

O mně a cestování

Jmenuji se Lucka, je mi 32 a jsem z Ostravy. Studovala jsem francouzštinu v podnikání na Filosofické fakultě v Ostravě. Aktuálně pracuji v administrativě.

Miluju přírodu, hory, fotografování, zvířata, hudbu, veselé a akční lidi, cestovatelské a dokumentární filmy. Jsem trochu kreativec a lenoch. Nedisponuju orientačním smyslem, prý moc mluvím, jsem bulatá a praštěná.

 Duší jsem vždy byla snílek a romantik, a  toužila klasicky po tom čeho se mi nedostávalo, vyjet dál někam za město :D. asi i proto, že jsem celé dětství a pubertu strávila doma v České republice, víkendy s rodinou na chatě a šlapala pořád do Beskydských stejných kopců dokola. Hezké ale málo no ni.

Cestování se mě reálně trochu dotklo v momentě, kdy jsem v devatenácti (jo!) čapla po brigádě, v Itálii, v Caorle kde kamarádce padl sparing pro práci v hotelu. Doteď si živě pamatuji, když jsem tehdy poprvé viděla moře a ten pocit štěstí asi zná každý!. Pozdě ale přece.. Kdo byl, ví, že Caorle není nic extra, na ten pocit ale nikdy nezapomenu. Volnost chodit si po pláži, nechat do sebe narážet mořské vlny a dusit se slanou vodou. Trošku mě to Postrčilo a mezi obrážením každého koncertu a festivalu jsme se jezdili s kámošema vyřádit na několikadeníí vandrovačky a stanovačky u nás a na Slovensku. Když úspory dovolily, tak na kratší úniky do evropských metropolí nebo poznávačky nakombinované s trochou relaxu u moře, většinou přes různé slevové portály, a později i dovolené autem se spaním v něm, venku, ve stanu či jak situace a místo dovolilo.

Mimo našich sousedů (SK, PL, Německo, Rakousko, Maďarsko) to už trochu znám i v Holandsku, Francii, Španělsku, Chorvatsku, Itálii a stale mi jich chybí spousta projet. Letadlem jsem se poprvé proletěla docela nedávno, před pěti lety, když jsem sama letěla za přáteli do Anglie. Potom už touhy frnknout mimo Evropu přerostly v realitu, a podívala jsem se do Thajska, Maroka, Izraele, na Kanárské ostrovy a do Egypta.

Mým obrovským snem ale vždy bylo dostat se do Afriky, dostat se na safari a obdivovat zvířata, která znám jen z tv a zoo pěkně v přírodě, pokochat se a spálit africkým sluncem a přejídat se exotickým ovocem. Dlouho jsem jen sledovala různé cestovatelské skupiny a kochala se fotkami lidí, kteří už AFriku okusili. 

Až jsem jednou napsala jsem na cestovatelský portál že hledám spolucestovatele do Afriky a čekala co se bude dít. Ozvalo se pár jedinců, kteří to jak se ukázalo nemysleli až tak vážně, tak jsem se pak přidala už k hotové skupince, k jedné české rodině, která chtěla někoho k sobě na cestu do Tanzanie a na Zanzibar, a bylo to! V prosinci 2017 jsme objeli místa, o kterých se mi ani nesnilo. A není to jen fráze, že do Afriky se člověk musí vracet, ale fakt. věděla jsem že se tam ještě podívám, jen ne že to bude trvat pouhé dva roky. Už tehdy jsem věděla, že pojedu znova.Teď o dva roky později, si můžu odškrnout další sen …vidět gorily horské.

Tady už jsem nemusela pátrat s kým jet, ale jestli jet. V Tanzánii jsem poznala dva Čechy, Pavla a Standu, a na zlomek jsme naši cestu spojili. Jak už to bývá, zůstali jsme v kontaktu a I když jsme se moc neznali, riskli jsme spolu tři týdny v Ugandě a Rwandě. Zmákli jsme to a nepozabíjeli se!