BRAZÍLIE PESTRÁ A BAREVNÁ – Radim Ptáček

 

Naše jarní výprava nás letos zavedla na skok do největších mokřadů naší planety - do brazilského Pantanalu, který je rozlohou přibližně dvakrát větší než naše republika.
V období dešťů zde bývá zaplaveno okolo čtyř pětin celé rozlohy a sloupec vody dosahuje až pěti metrů. Proto jsme volili období s ustupujícími dešti (trochu vody jsme potřebovali mít v řece Paraná na vodopádech Iguacu), ale stejně jsme některá místa nemohli navštívit. Oblast je útočištěm vzácných zvířat, jako je kapybara, tapír, vydra, anakonda nebo kajman. Ne vše, co jsme viděli nebo si přáli vidět, se podařilo zachytit přes objektiv.

 

Ale i tak byl Pantanal a cesta k němu neskutečně fotogenický, pestrý, barevný a plný často nečekaných zážitků … Krále Pantanalu, jaguára, se nám nepodařilo vidět. Jen jsme obdivně koukali na jeho mohutné stopy, které zanechal nad ránem v prachu naší cesty. Jedna kočkovitá šelmička (asi ocelot) nám přeběhla přes cestu, ale na palubní kameře ji nešlo rozpoznat. Moc jsme si přáli potkat taky mravenečníka, který se nám i našemu objektivu také vyhnul, ale setkali jsme se s několika pásovci, drzými nosály, makaky, množstvím kapybar a kajmanů, s různými ještěrkami, několika hady (hroznýš je impozantní plaz) a dokonce s jedním varanem. Úžasný je Pantanal na pozorování ptáků. Hezky nám zapózovali ledňáčci, kolibříci, arové a množství jiných papoušků, tukani, ibisové, nandu pampoví, kormoráni, supi, dravci (převážně sokoli), volavky, obrovští marabu i malinkatí pěvci.

Cestu jsme začali u vodopádu ve Foz do Iguaçu, kde jsme si půjčili auto a vyrazili na sever směrem na Corumbu. Vodopády Iguaçu představují největší systém vodopádů na Zemi. Leží na řece Iguaçu před ústím do řeky Paraná na hranicích mezi Argentinou a Brazílií. Voda se zde v přepadu dlouhém asi 2,7 km řítí přes okraj lávové plošiny do hloubky asi 70 metrů. V období dešťů je zde průtok asi 6500 m³/s vody a asi 270 samostatných vodopádů, v období sucha klesá průtok na 300 m³/s a vodopádů je asi 150.

Výpravu jsme zakončili mezerou mezi lety v kranevalovém městě Rio de Janeiro. Rio je po São Paulu druhým největším brazilským městem a šestým největším v Americe. Má dlouhodobé problémy s kriminalitou a násilím, které souvisí především s existencí tzv. favel – chudinských čtvrtí, ve kterých bydlí téměř čtvrtina populace a které jsou mimo přímou kontrolu města a státu. Tyto městské čtvrti, zasazené především do kopců, jsou ovládány drogovými gangy nebo polovojenskými milicemi.

 

My jsme si pronajali taxíka a bezpečně jsme se podívali na asi nejznámější vyhlídku na město. Socha Krista Spasitele se tyčí nad městem na kopci Corcovado (710 m n. m.). Nachází se v národním parku Tijuca. Socha je vyrobena ze železobetonu, kromě vnějších vrstev, pro které projektant Heitor de Silva Costa vybral mastek, který má trvalé vlastnosti a snadno se opracovává. Socha měří 30 metrů a stojí na podstavci, který je vysoký 7 metrů. Hlava sochy váží 35,6 tuny, jedna ruka 9,1 tuny a vzdálenost mezi napřaženýma rukama je 23 metrů. Celá socha váží okolo 700 tun.