Žiju, dýchám, mám vypálené všechny chuťové buňky, disky skoro zaplněné daty z natáčení, vyzkoušel jsem nosu nevonící durian, tančil v kostele, koupal se v horkých pramenech, jel na střeše "autobusu", naučil se pár slov Indonésky a Polsky (chulejnoha, hipopotan), nechal si na hlavu díky našemu panu mistru udělat Asia style, vrátit se do dětských času a jíst rukama, navštívit Sumaterskou Baťu, zamilovat si národní pokrm Nasi Goreng a vyfotit pár fotek.
Vít Kanyza