Na počátku všeho jako vždy stál nápad, myšlenka, inspirace. Před 10 lety jsem byl se svým kolegou z Adventury a kamarádem Tomášem Hykou v jižní Austrálii a na Tasmánii. Jezdili jsme tam na kajacích nádherné řeky s úžasnými názvy jako Snowy River, Shoeheaven River nebo Huon River. Jednou jsme museli kajaky i vybavení na několik dní přenést přes hory a byli za to odměněni neuvěřitelnou samotou v kaňonu, kam se nedá dostat jinou cestou, než tou krásnou a strastiplnou, kterou jsme absolvovali. A pak jsme si vyrazili na krásný týdenní trek přes monumentální Cradle Mountains. Deštnými pralesy, kde člověk má jen to, co unese na zádech. Na závěr jsem si půjčil kolo a udělal si výlet divukrásnou krajinou bažin a eukalyptů. Když jsme pak jeden večer seděli u praskajícího ohně, napadlo mě, že přesně takhle bych chtěl jednou cestovat – někam hodně daleko, pomalu, nespěchat. Mít možnost si vše ohmatat, očuchat, prožít. Neřítit se stovkou po dálnici díky spalování fosilních paliv a dokonalosti nejmodernějších technologií, na kterých jsem se nijak nepodílel, ale použít jen to, co je kolem mne. Vložit svůj osud do rukou větru, vody a sebe sama a co nejméně záviset na výdobytcích civilizace. V tomhle jsem najednou uviděl možnost osvobodit se ode všeho, na co dennodenně nadáváme, ale bez čeho se neumíme obejít.

 

Vlastní význam pojmu „vyrazit na cestu“ vždy znamenal jít do neznáma, do nejistoty. Dříve se necestovalo jen tak, pro zábavu. Cestovalo se za nějakým cílem: nomádi hledali nové pastviny, národy utíkaly z otroctví, prospektoři objevovali nové země, vojevůdci vyráželi na válečné výpravy. Přírodovědci a geografové mapovali bílá místa na mapách. Cesta byla vždy riskantním podnikem, který měl něco přinést. Předem se příliš nevědělo co, ale právě to bylo to lákavé. Dnes už málokdo může doufat, že najde bájné Eldorádo. Ale to, co se na cestě objevit dá, musí člověk hledat hlavně uvnitř sebe.

Myšlenka se usadila v mé hlavě a čekala na svou chvíli. Byla trpělivá, čas od času se připomněla, ale nijak netlačila. Jako žena, která se rozhodla získat přízeň muže, ale ví, že jej nesmí vyplašit. A pak najednou vytušila, že nastal její čas.

Tedy jedeme.

 

 

Jaroslav Lhota

Motorkář, vodák, cyklista, letec. Nejen tím byl a je zakladatel cestovní kanceláře Adventura Jaroslav Lhota, univerzitním vzděláním fyzik a duší dobrodruh.

Narodil se v roce 1957 ve vesničce Onšovec na Českomoravské vrchovině. Vystudoval Elektrotechnickou fakultu ČVUT a Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy. Do roku 1988 pracoval jako vědecký pracovník ČSAV, od roku 1989 pak jako výškový montér. V roce 1990 spoluzaložil dobrodružnou cestovní kancelář Heart Adventures (nyní Adventura), ve které je společníkem a spolupracovníkem. Velmi rád píše a fotografuje. Zhruba třetinu roku pobývá v zahraničí, kde doprovází skupiny nebo připravuje nové zájezdy.