Avií napříč Jižní Amerikou - WOJTA WERTICH
Další a po všech stránkách nejnáročnější expedice obytné Avie - Amálky - loni jsme se spolu s dalšími devíti "magory" dobrovolně zavřeli do jednoho auta z roku 1974 a 4 měsíce brázdili Jižní Ameriku. Můžete těšit na dávku přístavní byrokracie, oleje, šmíru, naftové vůně, nádherné divočiny Patagonie a patagonské cesty Carretery Austral nebo i spálenin z vyprahlé Atacamy.
Je jich devět. Na palubě letité Avie cestují mladí Češi po Jižní Americe. Vyjeli z Uruguaye, putovali přes Argentinu, Chile, Bolívii do Peru a dále.
Amálka je Avia A30, rok výroby 1974, pod kabinou si ale brumlá novější motor z Avie A31 turbo (1996). Něco málo dalšího, technického: výkon motoru 76 kW, objem 3569 cm3, pětikvalt, řazení na podlaze, zadní náhon, uzávěrka diferenciálu. Spotřeba 13,8 l/ 100 km. Amálka se může řítit maximální rychlostí 85 km/h.
Amálka v roce 2013 absolvovala dvouměsíční výpravu do Mongolska a Ruska, přelom roku 2014/2015 byla v Maroku a na Západní Sahaře, v létě pak jela do Skandinávie a Pobaltí.
Vojtěch Wertich: Naše Avia tady dostává opravdu zabrat
(rozhovor z Deníku) Už více než dva měsíce brázdí obytná avie zvaná Amálka Jižní Ameriku. Naší redakci se opět podařilo spojit s jedním ze členů výpravy Vojtěchem Wertichem. A stejně jako minule, kdy jsme expedici zastihli při neplánované zastávce kvůli technickým problémům, i nyní má výprava nucenou pauzu. Tentokrát ji zavinily záplavy v Peru.
Vojto, aktuálně stojíte s avií v Peru. Kde přesně se nacházíte?
Byli jsme nuceni odstavit ji v přímořském letovisku Tortuga. Důvod je ten, že Peru před několika dny postihly rozsáhlé záplavy, údajně nejničivější za dvacet let. Následky jsou velmi tragické. My jsme naštěstí těmi nejvíce postiženými oblastmi neprojížděli.Musíme počkat, až se opraví most. Teď tady stojíme třetí den.
Zdá se, že máte docela „pech". Když jsme spolu hovořili naposledy, stáli jste v Patagonii a čekali na součástku k opravě motoru, kterou vám přivezli lidé až z Česka. Jak vůbec tehdy oprava proběhla?
V Patagonii jsme neplánovaně strávili deset dní. Oprava se naštěstí povedla, motor si sedl a my jsme pak mohli vyrazit dál. Kdyby se toto stalo u nás, motor se normálně vyhodí a koupí se nový. Tady ta možnost samozřejmě nebyla, a tak jsme si museli poradit takto.
Kam jste pokračovali po zprovoznění Amálky?
Mířili jsme dále do Chile, tam jsme se ale už moc nezastavovali. Spíše jsme podnikali krátké jednodenní výlety na úpatí sopek a podobně. Pak jsme projížděli pouští Atacama. Tam jsme pocítili obrovský kontrast mezi mlžnými pralesy v krásně zelené Patagonii a zdejším pouštním biotopem. A všudypřítomným neskutečným suchem.
Jak jste to zvládali?
No, popravdě řečeno, avia dostala hodně zabrat. Často se přehříval motor a také jsme nejen my, ale i Amálka pokořili náš výškový rekord. Když jsme mířili do sousední Bolívie, projížděli jsme hraničním městečkem San Pedro de Atacama.
To se nachází v nadmořské výšce asi 2500 m. n. m. Samotná hranice je pak skoro o dva tisíce metrů výš, tedy někde ve 4500 m. n. m. Ačkoli je motor avie poháněn speciálním turbem, ve výškách jsme měli problémy.
Hranici Chile s Bolívií jste pak úspěšně překročili?
Ano. Ale bylo to docela vtipné. V San Pedru de Atacama proběhla celní prohlídka, kdy vás jakoby propustili ze země. Na to, abyste dojeli do Bolívie, ale máte jen jeden den. Pokud to nestihnete, prostě vás pošlou zpátky. Ačkoli byla hranice vzdálena jen třicet kilometrů, překonat ten zmíněný dvoutisícový výškový rozdíl bylo teda něco, nezdá se to.
