Arméne z koňského hřbetu - Radim Ptáček
Dnes, když hodnotím cestování po Arménii s několika týdenním odstupem, tak nejsilnějším zážitkem pro mne byli místní lidé a jejich vrozená pohostinnost. A taky cestování v sedle koně, kdy jsem objevil a zamiloval si novou "dimenzi" poznávání krajiny, přírody a lidí ... z koňského hřbetu.
Ing. Radim Ptáček, PhD, zvaný Sojka je ostravský cestovatel a hlavně dobrý parťák.
Profesí geolog (Geooffice), zakladatel outdoorového sdružení D-Klub, procestoval množství zemí ( namátkou Kanada, USA, Venezuela, Řecko, Albánie, Vietnam, Laos, Reunion, Finsko, Francii, Turecko a další), povětšinou se svou lodí River Volf. Ze svých cest připravuje výpravná diašou a přednášky, Rozhovor si můžete přečíst zde.
Tato zakavkazská země "ve stínu Araratu" není plošně příliš velká, od severu k jihu má asi 400 km. Procestovat ji tedy není časově příliš náročné a i naše desetidenní putování nám postačilo k uspokojení cestovatelského ega. Pokud jste nalazeni na obdobnou notu free cestovatele jako já, tak doporučuji obdobný itinerář cesty popsaný níže. Sehnat knižního průvodce o Arménii v ČR se nám nepodařilo, doporučuji ale podrobné informace vyhledat na stránkách arménské wikipedie, kde jsou poměrně přesné historické i geografické údaje https://www.armeniapedia.org. Kupovat si mapu 1:600 tis (včetně Gruzie a Azerbajdžanu) dostupnou u nás nemá smysl, protože podrobnější mapa srovnatelného měřítka s odkazy na historické památky je gratis dostupná na letišti i v hotelích. Pro horskou turistiku pak doporučuji stáhnout mapové podklady ze serveru ČVÚT, kde jsou podrobné mapy v měřítku až 1:25 tis ... jen jsou pro později narozené psány v azbuce (bývalé sovětské mapy z 80. let).
Poznávání Arménie jsem začal v Jerevanu se svými českými přáteli Adélou a Davidem, kteří podobně jako já jeli v předstihu na déklubácký mezinárodní projekt. Ten se konal v Dilijanu a účastnili se ho úžasní mladí lidé z celkem 11 národností. Pod vedením zkušených lektorů a organizátorů se zde podařilo vytvořit skvělou partu, bylo to úžasných deset dní, na které budu rád vzpomínat a které zároveň posloužily jako výborná aklimatizace před skutečným poznáváním arménské krajiny a jejich lidí.
Cestovat po Arménii lze jednoduše po vlastní ose třeba půjčeným autem, autostopem nebo koňmo. Vše jde jako po másle, když víte na koho a kde se obrátit. Půjčovny aut v Jerevanu jsou zastoupeny místními i světovými značkami. My jsme využili půjčovnu Avis (Niva za cca 500 Kč za den včetně kompletního pojištění), ale obzvláštním potešením je v Arménii autostop. Stopařské úspěchy zde nepřikládám našemu sympatickému zevnějšku, ale arménské nátuře (dva zarostlí chlapi s batohy nečekali na stopa déle než 15 minut). Domluvit si cestování přes hory koňmo bylo trochu složitější, protože turisté obvykle jezdí do kruhu na místo počátku trasy. Přesto jsme našli agenturu, která nám na koňském hřbetě zajistila trasu přes hory z Yjevanu do Alaverdi (asi 70 km) a kluci průvodci se pak s komoni vrátili sami zpět. Zde jsme sáhli na arménské poměry do peneženek hlouběji, ale stálo to za to. Kluci průvodci měli své duše blízké našemu trempířskému vyznání, a proto jsme si společně cestu přes hory užili. Apaga-Tour s její gruzínskou majitelkou Irenou vřele doporučuji (www.apaga.info).
Vyhledávanou dominantou místní hornaté krajiny jsou pro většinu turistů četné kláštery roztroušené po celé zemi a dokumentující historii raného křesťanství. Kdo jste na histori i na památky, nevynechejte kláštěry pod správou UNESCO. Pro mne byl nejpůsobivější kláštěr Noravank kvůli jeho umístění v rudě zbarveném kaňonu. Pro zpívajícího Čendu to byl beze sporu kláštěr Geghardt, kde akustika katedrály rozdrnčela jeho gospelem duši nejednoho naslouchajícího popa. Silným zážitkem je ale tradiční pohostinnost horalů, s jakou jsem se na svých cestách dosud nesetkal.
