Arménie, zapomenutá kráska za hranicí Evropy - Pavel Švec
Pavel Švec vystudoval odbornou geografii, kterou vyučuje na Institutu geoinformatiky na VŠB-TUO v Ostravě. Rád cestuje po České republice, do oblasti Podkarpatské Rusi a Kavkazského regionu.
Pokud se rozhodnete navštívit Arménii, patrně zažijete kulturní šok. A pokud jste ještě nebyli východně od hranic se Slovenskem, zažijete ho dvakrát. Poprvé po příjezdu tam, podruhé po návratu do Evropy.
Arménie je země paradoxů. Polovina území leží „ve stínu“ národní hory Ararat, která se však nachází v Turecku a nelze se k ní z dostat jinak než přes hranice z Gruzie či komplikovaně z Íránu. Arméni věří, že na hoře Ararat přistál Noe se svou archou a zároveň že jsou první zemí, která přijala v roce 301 křesťanství.
Arménie je odlišná od našich běžných evropských standardů, ale pokud jste schopni vnímat srdcem, rádi se přizpůsobíte. První, na co si musíte zvyknout, je stav silnic a vozového parku. Zvláště na venkově je nejčastějším vozem starším ročníkům dobře známý žigulik či volha. Novým trendem jsou zde mercedesy a také Opel Vectra, převážně porevolučního stáří.
Jeden pruh se zde využívá jako dva, klakson je nedílnou součástí jízdy a silnice trvale v havarijním stavu. Pokud byste jezdili „arménským jízdním stylem“ v Česku, byli byste pravděpodobně do hodiny bez řidičského průkazu. Veřejnou dopravu zde zajišťuje systém maršrutek, vozů, které jsou přestavěny převážně z Fordů Transitů a podobných do formy mikrobusu. Míst k sezení je většinou kolem dvanácti, ve špičce se sem však vtěsná (minimálně) dvacet lidí. Pro běžného turistu je cenově dostupné taxi, které na delší vzdálenosti jezdí v přepočtu za pět korun na jeden kilometr.
Hlavním pokladem Arménie jsou lidé. Přestože je řada lidí chudých, jsou přátelští a pomáhají si navzájem. Cizince mají rádi a zvláště na venkově se můžete setkat s tím, že vás lidé pozvou k sobě domů a pohostí. Často vás také nechají u sebe přespat. Přece by vás neposlali do tmy, zvláště když už jste spolu vypili nějakou tu vodku. Přespat můžete třeba v obývacím pokoji, na zahradě či krytém přístřešku. Nejvyšší poctou je pak spaní v hostitelově loži.
Arménie je obecně bezpečnou zemí a kriminalita je zde nízká. Cítíte se zde bezpečněji než v našich velkých městech. Na ulicích často potkáte policisty, ti si však cizinců nevšímají.
Téma pohostinnosti a komunikace s místními obyvateli je spojeno s jazykovou výbavou. Protože jsme zde v postsovětském prostoru, angličtina jako komunikační nástroj hraje roli spíše podružnou (zejména mimo oblast Jerevanu). Téměř každý v Arménii hovoří rusky, proto je dobré si „oprášit“ znalost ruštiny nebo se alespoň naučit pár komunikačních frází a naučit se počítat.
Při nakupování si musíte dávat pozor a kontrolovat jejich výpočty. Ceny jsou často smluvní, zvláště pokud se jedná o služby taxi či nákup na bazaru (trhu), kde nejsou uvedeny cenovky. Často se vyplatí posečkat, trochu otálet a můžete se tak dostat klidně na polovinu původní ceny. Na cenu se raději ptejte většinou předem nebo si přepočítejte, zda souhlasí výsledný součet. Poměrně často se v restauraci či obchodě stane, že chtějí zaplatit více peněz, než přísluší. Po nesouhlasném vyjádření následuje „padaždi“ (počkej), druhý výpočet a najednou je cena zhruba o pětinu nižší.
Setkáte se však i s opačným extrémem, kdy po vás řidič maršrutky nechce platit, protože jste cizinec a byla pro něho čest vás svézt. A na bazaru vám dobrosrdečné babičky většinou spíše ještě něco přidají. Platí se arménským dramem, jehož současný kurz je asi 100 AMD = 5 Kč. Ceny jsou srovnatelné s našimi, spíše však nižší. Zvláště levné je v sezoně ovoce a zelenina. Je výhradně z domácí produkce a je neuvěřitelně chutné ve srovnání se standardní sériovou produkcí španělských skleníků v našich supermarketech. Ceny v Jerevanu jsou oproti zbytku země téměř dvojnásobné.
Role muže a ženy je v domácnosti mnohem více rozdělena, než jsme v Evropě zvyklí. Ženy vše připraví, muži grilují a popíjejí. Mimochodem, není zvykem, aby ženy pily alkohol.
Arménské pochoutky
Základem arménské kuchyně je národní chléb lavaš. Tradičně se připravuje ve speciálních pecích kónického tvaru, které jsou umístěné v zemi. Jedná se o tenký chléb obdélníkového tvaru, který se dá libovolně překládat. Jídlo se většinou do lavaše balí, např. sýr, maso, spolu se zeleninou a čerstvými bylinkami. Použití lavaše je univerzální, neboť se dá použít i jako „utěrka“ či izolační materiál pro uchování teplých pokrmů.
Dalším tradičním pokrmem je chorovac neboli šašlik. Jedná se o grilované maso zabalené právě do lavaše. Součástí je vždy kombinace čerstvé či nakládané zeleniny spolu s aromatickými bylinkami jako červená bazalka, list koriandru, rozmarýn, kopr a další. Naopak se zde nesetkáte příliš často s polévkami. Pokud ano, většinou se jedná o bozbaš či haš – něco na způsob české dršťkové polévky.
Mimochodem Arméni jsou nesmírně čistotní. Na každém stole, ve voze či domácnosti jsou k dispozici kapesníčky na utírání rukou.
Arménie je spolu s Gruzií také proslulá výrobou koňaku. Asi nejznámější je značka Ararat, kterou si můžete zakoupit běžně i v našich obchodech. Nejčastěji však Arméni konzumují vodku, která je ve srovnání s koňakem několikanásobně levnější.
Kam se vypravit:
Největším lákadlem z pohledu turistického ruchu jsou starobylé kláštery z raného křesťanství, kterých se na území nacházejí stovky. Často jsou zasazeny do nádherných scenérií. Kromě klášterů můžeme v Arménii obdivovat právě krajinu, která je z velké části suchá, kamenitá a hornatá, protkána hlubokými údolími s říčními terasami.
Ráz krajiny je rozmanitý. Setkáte se s krajinou pokrytou listnatými lesy v oblasti Dilidžanského národního parku, „přímořskou“ v oblasti Sevanského jezera, jež leží v 1 900 metrech. Až po krajinu stepní a polopouštní na větší části zbytku území. Při pohybu mimo město se nezřídka stane, že nad hlavou krouží orel či jiný dravec.
Samostatnou kapitolou jsou ženy a dívky, které jsou krásné a atraktivní. Arménie leží na rozhraní mezi Evropou a Blízkým východem a to se promítá i do fyzických rysů. Setkáme se jak se slovanskými, tak i perskými typy a jejich kombinací. Dívky perského typu připomínají princezny z pohádek Tisíc a jedna noc. Ženy si zakládají na módě a dbají o svůj zevnějšek. Žádná z nich nevychází bez vysokých podpatků, což je údajně velmi pohodlné.
Pokud se chcete naučit něco ze zapomenutých mouder našich předků, zpomalit tempo a zastavit se, neváhejte Arménii navštívit. Po revoluci máme tendenci se dívat jenom na západ. Ale zde se naučíte, jak se lidé mají chovat k sobě navzájem, co je to pohostinnost, jak funguje pospolitost rodiny a úcta ke stáří a rodičům a že nejde vždy jenom o peníze.
