DOLOMITY S KUDRNOU - Martina Kizová

Na skok v Dolomitech

Teď Vás možná trochu zmatu :-D

Asi přede dvěma lety mi jeden kamarád při pokecu o cestování doporučil Kurdnovic „rodinu“ (CK Kudrna). A tak jsem nelenila a na netu najela na jejich stránky. 

Alpy –hmmmm…tam jsem nikdy nebyla a moc bych se tam podívat chtěla… Klikám, koukám…a najedu na Julské Alpy. Fotky mě přenesou mezi štíty a já hned píšu kamarádce, mému věrnému sparringovi, jestli by se nechtěla podívat do Slovinska se mnou. Rovnou připojuji odkaz, ať se kochá taky…Pravda, cílem je ji pořádně navnadit J….A to se také daří, takže  zkraje září loňského roku vyrážíme z Ostravy do Brna a odtud už s dalšími výletníky nabíráme směr Slovinsko.Tato přednáška sice o Julkách není, ale takhle to tehdy všechno začalo. A tam taky vznikl plán podívat se letos do Itálie…A tak se taky stalo.A protože jsme si ze Slovinska mimo tenhle plán dovezly i přátelství s dalšími turistkami, tak jsme do Itálie vyrazily v šesti a jak jinak než opět s Kudrnovic cestovkou.

Něco málo o mé maličkosti…Je mi 33 let a když nelítám někde v lesích nebo po kopcích, běhám po jednom oddělení ve FNO…Příroda je mou nabíječkou… místem, kde na chvíli můžu dokonale vypustit páru a vypnout J…a to se mi v horách vždy podaří dokonale. Nejprve vypustím páru při  stoupání vzhůru (pravda – nejen páru…:-D ) a pak dokonale vypnu, když sedím na vrcholku a prostě jenom čučím. Čučím a dobíjím pomyslné baterky…Nemám toho procestováno mnoho, ale i z toho mála mám zážitků na celý život…A právě Dolomity mi těch zážitků, i za tu krátkou dobu, daly hodně…a samozřejmě navnadily na další výlety.

Je 7.9. 2017 časně ráno a já rozlepuji víčka…Trošku ztuhlá z nočního přejezdu autobusem, kde se o spánku moc mluvit nedá, koukám z okna a všude kolem vidím tyčící se „kopečky“. Na tváři se mi rozlévá blažený, i když unavený, úsměv…Jsme tu…Autobus nás krátce před polednem vysadí v sedle Passo Tre Crocci ( 1809 m.n.m.), odkud stoupáme krásnými modřínovými lesy až k chatě Rifugio M. Faldria, kde se nám otevírá panoramatický výhled na údolí Valle d´Ampezzo lemované nejznámějšími dolomitskými třítisícovkami. Okolo jezera Lago del Sorapis sestupujeme zpět do sedla Passo Tre Crocci.

Den 2.

Z penzionu nás autobus odváží do sedla Passo Falzarego (2105m), odkud zamíříme k oblíbeným věžím pro horolezce  Cinque Tori, kde se také nachází památník první světové války pod širým nebem.  Odtud sejdeme do malebného olympijského městečka Cortina d´Ampezzo, kde trávíme pár hodin nákupy suvenýrů a ochutnáváním pravého italského cappuccina.

Den 3.

Cílem posledního výletu je oblast symbolu Dolomit – slavných vápencových věží Tre Cime. Turisticky velice oblíbené trasy.Autobus nás v ranních hodinách doveze k jezírku Lago d´Antorno, odkud vystoupáme do sedla Col di Mezo. V těsné blízkosti obcházíme  masiv Tre Cime se zastávkami  v horských chatách, které se po cestě nacházejí. Zahřátí je totiž poslední den velmi vítané, neboť nám Dolomity ukazují i svou studenou a větrnou tvář. Ve 20. hodin opět u jezírka Lago d´Antorno nasedáme do našeho autobusu a vyrážíme zpět domů.

Při odjezdu se s námi Dolomity loučí slzami deště a my s nimi pohledy do míst, kde tušíme vrcholy štítů zahalené do tmy a mlhy…

Něco o Dolomitech:

Pohoří za své jméno vděčí francouzskému učenci, mineralogovi a dobrodruhovi  Deodatu de Dolomieu, který si jako první všimnul odlišného složení vápence, z něhož je pohoří složeno. Název Dolomity  se ale ujal až po 1. světové válce.

Dolomit chemicky sestává z uhličitanu vápenatého a hořečnatého. Skály jsou zde složeny z dolomitu obsahujícího 50 - 90% karbonátů. Ten nahradil samotný uhličitan vápenatý procesem výměny nazvané diageneze. To také způsobuje rozličné tvary dolomitských vrcholů, věží, říms či nakloněných rovin. Skalní stěny jsou méně odolné proti erozi a tak získávají na své strmosti a hřebeny na rozeklanosti.

Pohoří  je jedním z horských masivů italských Alp. Rozkládá v severní části Itálie, na východ od Bolzanské kotliny. Nemá jednolitý hřeben, ale skládá se z mnoha menších, často velmi rozličných horských skupin. Na území Dolomit jsou snad všechny typy horské krajiny  - od horských luk po skalní masivy s ledovci.

Pro turistu Dolomity obtížné nejsou, avšak jejich záludnost tkví zejména v nevyzpytatelném počasí, které není radno podceňovat.

Srážky bývají lokální, takže se stává, že na jedné straně sedla prší a zadruhé krásně svítí slunce.

Trocha historie:

23.5. 1915 italské království vyhlásilo válku Rakousko-uherské říši. Itálie opouští Trojspolek  a přidává se k mocnostem Trojdohody s tím, že v případě vítězství jí připadne území Tridentska,  Istrie a Dalmácie.

Poté, co Itálie vyhlásila válku, rakouská posádka opouští Cortinu d´Ampezzo (patřící od roku 1511 Habsburkům) a stahuje se k opevněné obranné linii, jejíž opěrným bodem byla pevnost Forte Tre Sassi v průsmyku Passo Valparola. Italské vojsko obsadilo Cortinu 29. května a přerušilo tím tak její 4 století  trvající příslušnost k Rakousko-Uhersku. Postup směrem k údolí  Val Badia a Val Pusteria byl pomalý a obezřetný a ke střetu s rakouskou obranou utábořenou v průsmyku Passo Valparola došlo až 15. června.

Pevnost Forte Tre Sassi byla během několika málo týdnů dobyla italským dělostřelectvem rozmístěným u skal  Cinque Torri. Toto vítězství však rakouskou obranu neoslabilo. Italské útoky, které měly prorazit tuto obranou linii, trvaly celé léto roku 1915 a nepřinesly kýžený výsledek.

Rakouští a italští vojáci soupeřili ve vynalézavosti i vynaloženém úsilí při  střežení staré hranice, která vedla napříč dolomitskými vrcholy. Příkré stěny vybavovali dřevěným žebříky, lávkami a konopnými lany. Hloubili galerie uvnitř hor a pod ledovci.

Na mnoha dnešních ferratách, které využívají těchto válečných stezek, na  Vás  dolehne citelné svědectví o této úděsné kapitole dějin.